Zákony se odkládají. Děti čekat nemohou!

Aliance považuje za velmi znepokojivé, že vláda v aktuálním Plánu legislativních prací na rok 2026 nepočítá s předložením zákona o ochraně dětí a podpoře rodin, ani zákona o profesionální pěstounské péči.

Ministerstvo práce a sociálních věcí přitom na novém zákoně o ochraně dětí a podpoře rodin pracuje již od roku 2022, protože současná právní úprava dlouhodobě neodpovídá potřebám systému ani závazkům státu – například zákazu umisťování malých dětí do ústavní péče. Přesto dosud nebylo předloženo paragrafové znění a nyní zákon chybí i ve vládním legislativním plánu.

To v praxi znamená, že se práce na systémové změně ochrany ohrožených dětí fakticky neposouvá a není jasné kdy – a zda – bude legislativa dokončena.

Stejná situace je u zákona o profesionální pěstounské péči. Dlouhodobě existuje odborná shoda, že současný systém zprostředkované pěstounské péče nedokáže pokrýt potřeby všech dětí, zejména dětí se specifickými potřebami a sourozeneckých skupin. Přesto návrh zákona ani jeho věcné teze nejsou součástí legislativního plánu vlády pro rok 2026.

Aliance zároveň upozorňuje, že samotná profesionalizace systém nespasí. Pěstounská péče je také vždy o postoji určité – a poměrně úzké – skupiny lidí, kteří jsou ochotní přijmout dítě do rodiny. Pouhá změna zákona bez práce s těmito lidmi, bez podpory, jejich motivace a bez snižování zbytečné administrativní zátěže, situaci nevyřeší.

V praxi zároveň dlouhodobě vidíme systémové nedostatky ve zprostředkování péče. Sítem systému propadají i děti, které by bylo možné umístit do rodiny. V některých případech se krajským úřadům nedaří děti spárovat s vhodnou rodinou, současně neexistuje dostatečná shoda ani funkční mezikrajská spolupráce. V praxi se stává, že si jednotlivé kraje své pěstouny „hlídají“, zatímco jinde čekají prověření pěstouni dlouhou dobu na zprostředkování dítěte.

Důsledkem pak je, že:

• některé děti, které by mohly odejít do zprostředkované pěstounské péče, končí v ústavní péči,
• děti jsou umísťovány do náhradní rodiny mimo systém zprostředkování, často k prověřeným a zkušeným pěstounům, formou nezprostředkované pěstounské péče.

Stát přitom nemá ucelenou evidenci o tom, kolik dětí je takto fakticky „zachráněno“ před ústavní péči, právě díky zkušeným prověřeným pěstounům mimo zprostředkovaný systém.

Zvlášť problematické je, že systém nedokáže dostatečně využít zkušeností dlouholetých pěstounů. Mezi pěstouny jsou zkušení lidé, kteří mají za sebou roky praxe s péčí o náročné děti. Tito „matadoři“ by mohli pomáhat jako mentoři, školitelé nebo průvodci nových pěstounů – zejména z pohledu praxe, který je nenahraditelný. Systém však jejich potenciál využívá jen omezeně.

Pokud stát omezuje ústavní péči malých dětí, musí současně budovat kapacity rodinné péče. To znamená připravit legislativu, ale také udržet a podporovat lidi, kteří jsou ochotní dětem pomáhat.

Aliance proto vyzývá k:

• zařazení klíčových zákonů do legislativního plánu,
• stabilizaci a rozvoji pěstounské péče jako celku,
• funkční mezikrajské spolupráci při zprostředkování péče,
• aktivnímu zapojení zkušených pěstounů do podpory systému,
• aktivně oslovovat pro hůře umístitelné děti nebo sourozenecké skupiny zkušené pěstouny,
• snižování zbytečné administrativní zátěže,
• dlouhodobé koncepční práci v oblasti ochrany ohrožených dětí.