Aliance náhradních rodin
České republiky

Pohádka o slepičce a kouhoutkovi

          Slepička s kohoutkem měli pěkné hnízdo plné kuřátek. Ale jak kuřátka rostla, z hnízdečka postupně do světa odcházela. Domluvil se kohoutek se slepičkou, že by ještě nějaká kuřátka chtěli, i ty, kterým liška maminku sežrala a zůstaly samy nebo ty, o které se maminky neuměly postarat...

Podobnost s českým systémem hledání dětí
a pěstounů je čistě náhodná.

Naše začátky

         Jmenuji se Viera, je mi 45 let. Pocházím z velké rodiny, mám 4 bratry a sestru. Narodila jsem se a do svých 17ti let žila v Trnavě na Slovensku. Mé dětství vzhledem k otci alkoholikovi a tyranovi nebylo jednoduché, často jsme trpěli nedostatkem a hladem.  Hádky a fyzické týrání bylo na denním pořádku. Přesto mám i hezké vzpomínky, hlavně na čas strávený se sourozenci.

Zájem dítěte

          Je konec roku 2018 a my se řízením výše zmiňovaného osudu ocitáme vedle paní s kočárkem. Z něj na nás kouká zvědavá tvářička s černýma očima, ve kterých se blýskají veselé jiskřičky. Pro toho malého človíčka jsme cizí lidé...

"S tím, s kým se máš setkat, s tím se setkáš. S kým máš spojit svůj život, ať na kratší či delší čas, s tím ho spojíš. Osud vás propojí, aniž byste ho o to žádali, je psáno tam někde ve hvězdách. A já tomu věřím."

Mauglí Havranpírko

          S manželem jsme měli pochybnosti. Máme na to, abychom přijali romského kluka s biologickým otcem v závěsu? Dokážeme vychovat takovýho špunta? Bude krást? Lhát? Bude divokej, nezvladatelnej?

Ne!