Aliance náhradních rodin
České republiky

Příběhy

ZÁJEM DÍTĚTE

"S tím, s kým se máš setkat, s tím se setkáš. S kým máš spojit svůj život, ať na kratší či delší čas, s tím ho spojíš. Osud vás propojí, aniž byste ho o to žádali" je psáno tam někde ve hvězdách. A já tomu věřím.

Je konec roku 2018 a my se řízením výše zmiňovaného osudu ocitáme vedle paní s kočárkem. Z něj na nás kouká zvědavá tvářička s černýma očima, ve kterých se blýskají veselé jiskřičky. Pro toho malého človíčka jsme cizí lidé. Povídáme si s paní u kočárku, kolem nás běhají naše děti. Černooká princezna je se zájmem sleduje. Občas výskne a směje se. Hra dětí se jí líbí. Je zima. Abychom při tom náhodném spontánním rozhovoru neumrzli, jsme pozvaní na čaj – je to naše první návštěva někoho, kdo nám v budoucnu změní život.

Mauglí Havranpírko

Ten malej prcek k nám přišel, když mu byly čtyři roky.

Byl okouzlující. Čokoládové oči a řasy tak dlouhé, že se zvedal vítr na dvoře děcáku, odkud jsme si ho brali.

Maličkej, hubeňour a šišlal.

S manželem jsme měli pochybnosti. Máme na to, abychom přijali romského kluka s biologickým otcem v závěsu? Dokážeme vychovat takovýho špunta? Bude krást? Lhát? Bude divokej, nezvladatelnej?

Ne. ...

Naše začátky

Jmenuji se Viera, je mi 45 let. Pocházím z velké rodiny, mám 4 bratry a sestru. Narodila jsem se a do svých 17ti let žila v Trnavě na Slovensku. Mé dětství vzhledem k otci alkoholikovi a tyranovi nebylo jednoduché, často jsme trpěli nedostatkem a hladem.  Hádky a fyzické týrání bylo na denním pořádku. Přesto mám i hezké vzpomínky, hlavně na čas strávený se sourozenci.

Z domu jsem utekla v sedmnácti létech, ihned otěhotněla a v osmnácti se vdala. Po čtyřech létech se mi narodil druhý syn.

...