Byli jsme rodina - tatínek, maminka, tři biologické děti (z nichž dvě již byly dospělé) a dvě děti v pěstounské péči. Cítili jsme, že v přibývajícími léty strávenými s našimi přijatými dětmi, přibývají i zkušenosti a přemýšleli jsme nad tím, že nabídneme svůj domov i srdce ještě nějakému dalčímu dítku, které by potřebovalo pomoc.
Náš kraj však tuto myšlenku nepodpořil. Podle nepsaných tabulek je naše kapacita již naplněna, vlastně přeplněna a je div, že nám to ještě funguje. 

No, osud to naplánoval jinak. Na dovolené, při návštěvě zříceniny kostela, jsme potkali paní a dvě děti. Rozdílná barva jejich pleti dávala tušit, že půjde o "kolegyni" pěstounku. Osmělili jsme se a dali se do řeči. Jak se ukázalo, šlo o přechodnou pěstounku a dva polorodé sourozence, kteří k ní byli umístěni přibližně před rokem a půl. Možná doba pobytu již byla dávno přetažena, dlouhodobé pěstouny se pro ně nepodařilo najít. Batůžky, co měli na zádech, prý museli koupit, už si jezdí zvykat do dětského domova. Paní měla slzy v očích, na osudu dětí ji velmi záleželo. Nevychovávala je přeci pro ústav. OSPOD ji přemlouval ať si děti nechá, na to se však, vzhledem ke svému věku, necítila. Nechápali jsme to. Krásné, zdravé děti, pouze s jinou barvou pleti, proč se pro ně nikdo nenašel? 

Naše děti si po celou dobu povídání s marňouskama hrály. Když jsme se loučili, domluvili jsme se, že pokud nám to vyjde, přijedeme na návštěvu. Doma jsme se k příběhu dětí zase vrátili a společně celá rodina začala přemýšlet, co by jsme pro ně mohli udělat. Volba byla docela rychlá a jasná. Co nejdříve pojedeme na další návštěvu a pak se uvidí. V průběhu měsíce proběhlo těchto návštěv ještě pět a protože již bylo stanovené datum soudu pro přesun dětí do ústavu, podali jsme návrh na pěstounskou péči. 

Návštěvy pokračovaly. Děti se na nás navazovaly, a tak paní soudkyně nemusela dlouho přemýšlet. Neviděla v nás naplněnou kapacitu rodiny, viděla rodinu se zájmem, možnostmi a zkušenostmi. Ve svém výroku uvedla náročnost našeho rozhodnutí, ale také šanci, kterou těm dvěma chce dát. Souhlasil OSPOD, státní zástupce i doprovodná organizace. Od soudu jely děti s námi, již je to několik let. Děti se krásně zadaptovaly, zapadly k nám do rodinky jako poslední dílky do puzzle. Jsme nesmírně rádi, že nás osud kdysi svedl dohromady.